Začátky létání na Nymbursku jsou datovány do r.1945,kdy se začala scházet parta lidí toužících po létání na kopci nedaleko Kovanska nazvaným Hláska. Tento prostor za dnešními objekty ŽOS Nymburk byl za války využíván Němci jako letiště pro dopravní letouny Ju-52 a zároveň byl celý objekt jimi používán jako vzdušná pozorovatelna.
  Nadšenci postavili brzy po osvobození první stavbu, kterou byl dřevěný barák, na který použili materiál z „bouraček“ domků na části města zvané „Bžunda“. V tomto baráčku se mohli scházet a plánovat další činnost s výhledem na možnost létání. Vlastní letouny, kterými byly kořistní dva kusy Bucker 181 a kluzák Zogling z MLL používané k propagačním letům byly uskladněny u Korců.
  Následně byly získány další letouny a to z bývalého německého střediska plachtařů v Hodkovicích n.Mohelkou.Jednalo se o větroně Grunau Baby IIb a dva kluzáky Šk-38.
Baráčkem a letadlovou technikou stoupla naděje zájemců na létání. Velice vítaným přírustkem do majetku spolku byl dar státu, jímž byl kurýrní letoun po americké armádě – Piper Cub s imatrikulací (OK-HXA). Spolu s tímto darem se tedy mohl rozeběhnout i výcvik v motorovém létání.
Dnem 7.dubna 1946 byl zahájen praktický výcvik na kluzáku Šk-38 pod vedením Ant. Kubeše. Protože se na již zmíněném kopci dali provozovat pouze jakési skoky o délce maximálně 30 vt. doby letu, bylo rozhodnuto pokračovat ve výcviku na kopci Oškobrh (východně Poděbrad), kde byl ve spolupráci s kolínskými plachtaři postaven další dřevěný barák na uskladnění letadel. Zde byly plněny osnovy a zkoušky tř.“A“ a „B“, kdy při „B“ byl proveden let se dvěmi zatáčkami ve tvaru S. Protože pro další vyšší kvalifikaci tř.“C“ bylo nutno získat větší výšku letu, dalo se na nápad Fr. Schmidtmayera, přebudovat bojové vozidlo značky Horch po Němcích na pojízdný naviják. Tady velice pomohl svým řemeslným umem Václav Mariánek a tak bylo možno pokračovat v létání na dalším typu větroně – Z-24 Krajánek a tím se dostat i k výkonému létání.
  Ale na používaném místě létání nebylo možno ještě létat motorově došlo po dohodě s vedením vojenského letiště Milovice-Mladá ke stavbě nového hangáru naproti vojenským objektům a po spojení s Aerokluby Kolín a Brandýs nad Labem vznikl nový Aeroklub s názvem „Sdružené polabské aerokluby“. Tímto spojením došlo i na možnost motorového létání, které započalo výcvikem na zmíněném Piperu a pod vedením vojenského pilota Frant. Komendy. Výcvik byl zahájen o prázdninách r.1947 a byl zakončen praktickou zkouškou dne 4. února 1948 před komisí Ministerstva dopravy ČSR.
  Ovšem brzy se stal Aeroklub nežádoucím pro blízkost vojenského letiště a tak se hledalo další umístění a prostory pro létání stále většího počtu zájemců.Padlo rozhodnutí postavit nový hangár na vršku u vesnice Dvory. Po úmorné dřině při výstavbě došlo ke zničení díla při větrné vichřici a tak se začínalo znovu.
  V dílnách ČSD byly vyrobeny nové kovové nosníky a opět se stavělo a tentokrát i dostavělo. Stát předal Aeroklubu další leteckou techniku – typy Zlín 281, Sokol M1C, Praga Baby E 114 a pro plachtaře i výkonný větroň VT-125 Šohaj. Dalším přínosem byl i nový naviják Herkules a také naviják Stratílek.
  A to již byla doba, kdy se začalo létat výše, dále a déle. Létalo se v každou možnou chvíli a létalo se i na pomoc dětem při akci „černý kašel“, kdy se s letadlem, pacientem a ošetřovatelem vystoupalo do výšky asi 3000m a když se dostavila „reakce“ kašláním, klesalo se pozvolna k zemi. Další činností bylo pořádání velkého leteckého dne, kterého se zůčastnili nejlepší sportovní, vojenští piloti a letci se svými stroji. Následně došlo k přejmenování na „Aeroklub dílen ČSD“ a později na „Dobrovolný svaz lidového letectví“ -DOSLET. Radost z nového místa a pěkné činnosti Aeroklubu netrvala opět dlouho a opět došlo oznámení, že z důvodů rozšíření vojenského letiště Milovice-Mladá a hlavně z důvodů umístění nové proudové letecké techniky na toto letiště, je nutné okamžitě aeroklubové letiště zrušit a přestěhovat mimo prostor činnosti vojenských letounů. Toto mělo velký vliv i na členskou základnu klubu, kdy velká část členů od létání odešla a zbytku členů nezbylo než hledat další prostor pro splnění svých tužeb v létání. Po urychleném hledání a projednávání možností se našel prostor u vesnice Kovanice (jižně Nymburka) a právě zde se začalo v r.1950 budovat nové letiště. Z finančních prostředků získaných prodejem hangárů u Dvorů byla postavena v letech 1950-1952 polovina hangáru typu 3. Po návratu z vojny byl získán pro instruktorský kurz ve Zbraslavi i známý sportovní pilot Olda Syrový, který se stal posléze i náčelníkem místního Aeroklubu a mohl jako instruktor motorového létání zasvěcovat do tajů létání i další zájemce. Zároveň působil i jako vlekař pro plachtaře.
  Letiště dostalo nový název „Navijáková stanice „ a spadalo pod Krajský Aeroklub Svazarmu Mladá Boleslav. Zmíněný O. Syrový se stal placeným náčelníkem zdejšího letiště. Ze staré party se zapojili do činnosti i Fr. Schmidtmayer, Josef Štěrba, Ludva Kubá-ček, Zdeněk Fidrmuc, který pomáhal i jako instruktor. Dále také docházeli na výcvik p.Slabina, Němeček, Válek, Diviš, Franc, Berdych a Hanzl. Z nových členů tehdejšího klubu je nutné vzpomenout na Šulce, Zumra, Malého, Hoška, Riegra, Hubáčka, Nováka, Rektoříka, Nerudu, Tichého, Čermáka, Skořepu, Hájka, Kubáčka, Fidrmuce, Bastla a další.
  Od státu byly získány další větroně – dvousedadlové Pionýry, výkonné Šohaje. K vlekání se půjčovaly ze stanice v Kolíně letouny K-65 Čáp, Z-226 a dvouplošník C-104, který se mimo jiné používal i k nácviku akrobacie. Provoz byl velmi čilý, létalo se skoro každý den, pouze s vyjímkou těch dní kdy přelétával naší zemi nějaký „vysoký činitel“ a tou dobou muselo být tzv. “čisté nebe“. Když došlo i k úletům některých pilotů na  „západ“, pak byly zákazy létání samozřejmě i podstatně delší, někdy i několika měsíční.
  Na letišti probíhaly i kurzy a výcvik parašutistů a do plachtařských kurzů dojížděli i studenti z Vysoké školy elektrotechnické z Poděbrad. Do leteckého výcviku se zapojily i ženy. Dále je nutné vzpomenout i na modeláře, kteří využívali prostor letiště a to dává příležitost vzpomenout i na známého modeláře Honzu Netopilíka a jeho modelářského žáka Vaška Betku.
  Tato krásná idylická doba létání ale měla opět svůj konec a to na základě prověrek („věrnosti soc.státu“), které začala vedoucí strana státu provádět s ohledem na množící se případy úletů a to byl konec nejen s létáním, ale i s letištěm v Nymburce a jeho Aeroklubem, který byl po posledním letovém dni 30. listopadu 1958 prakticky zákazem létání zrušen. Na jaře r.1959 došlo k celkovému zrušení letiště. Velkou měrou k tomu přispěl i nezájem tehdejšího vedení Svazarmu a dalších orgánů. Toto byl tedy začátek novodobé doby temna na zdejším letišti. Z hangáru se stal sklad dílů pro Avii Letňany a posléze i střediskem (zároveň i stájí pro koně) jezdeckého klubu Juvena náhradou za statek v Hořátvi. V r.1977 přešel objekt od JZD Písková Lhota do majetku ACHP Městec Králové. Následně se začala opět rozvíjet i letecká činnost chemické ochrany rostlin a letiště opět začalo „vonět „leteckým benzínem, alespoň tedy z této strany. Byl rozšířen objekt letiště, přestavěn hangár a vybudována asfaltová dráha umožňující vzlety a přistání letounů typu An-2, Z-37, L-60 Brigadýr atd., které zajišťovaly práce pod hlavičkou nejdříve Agroletu, Slovairu a posléze i Air-Speciálu.
  Pro nedostatek financí ale došlo k pronájmu celého prostoru hangáru s.p. Léčiva Hořátev, jako sklad sklenic pro infůzní roztoky. Z tohoto je patrné, že poměrně drahá letecká technika se musela uskrovnit a zůstávat na pospas přízni a nepřízni počasí venku na ploše letiště. Tato činnost a osud letiště běží dalšími roky a dostáváme se do r.1990, kdy se opět daří dát dohromady pár nadšenců z Nymburka, kteří prahnou po splnění svých dětských snů, snů o létání a pohybu v modrém nebi. Nejprve se samozřejmě sejdou, kde jinde než v hospodě, tentokráte ve „Dřeváku“ na nymburském sídlišti a začnou spřádat myšlenky na znovu obnovení létání na Nymbursku, když už konečně je po listopadu 1989 možné jít i jinou cestou než direktivně určenou.
  Slovo dalo slovo, parta uspořádala i trošku náborovou akci formou besedy v Žel. učilišti a za spolupráce se vznikající LAA došlo k utvoření klubu pod názvem MINIWING klub Nymburk a jako sídlo bylo po dohodě s AIR-Speciálem opět započato s využíváním letiště po bývalém Aeroklubu. V té době klub měl asi 10 členů, kteří prakticky stáli u znovuzrození létání (tentokráte UL) na letišti u Kovanic. Zde je nutné vyjmenovat Jirku Hyblera s otcem Oldou a tchánem Františkem, Jirku Čepeláka, Mílu Caise, Mirka Kyncla, Jardu Rysa, Karla Černého, Jirku Březinu, Jirku Matouška a další.
  Počátky UL létání byly velmi skromné, protože chybělo to nejdůležitější a to jsou letadla. Proto se pustili členové klubu do amatérské stavby jednak letadel D-7 Straton a MZK jednoduchých konstrukcí vesměs poháněných tehdy jediným použitelným motorem Trabant. První skoky (tak je to opět nutné nazvat) byly prováděny na konstrukci Quick Silver Rendy Marečka a dále s prvním motor. UL letounem použitelným zde k výcviku a to s typem Straton, 2- místná úprava známého modeláře a pilota Honzy Hořavy. Právě na tomto typu se prováděli první výcvikové hodiny členů klubu a díky jemu se dostali ke splnění své touhy.
  Postupně se přidávali i další zájemci o létání a tak klub mohl již v r.1991 uspořádat první ročník sletu UL letadel na znovu oživeném letišti a tím navázat na tradice létání v Nymburce a okolí. Dalším pokračováním činnosti klubu bylo postupné získání hangáru po zrušení LCHČ a vyklizením po nájemci a po vylepšení obytných prostor a celého letiště (zde je nutné připomenout velkou pomoc někdejšího leteckého mechanika střediska Jirky Jakoubka) se členská základna rozšířila na počet 22 lidí a dalších příznivců a rodinných členů.
  Na letišti se nejen začalo po získání pilotních průkazů UL více létat,ale i dále stavět letadla a MZK. Zde je nutné upozornit na letouny Hi-MAX, Mobby-Dick, Sršeň a zvláště na tu skutečnost, že se toto letiště stalo i „baštou“ f. ATEC, která v nedalekých Libicích nad Cidlinou vyráběla nejdříve typy konstrukce O. Olšanského – Jora a posléze typ Zephyr a jeho modernizované verze, které vyrábí v současnosti nejen na náš, ale i na zahr. trh.
  Každým rokem je konán jeden z největších sletů UL v naší zemi a tím, že toto konání je známé nejen u nás, ale i v zahraničí, došlo k naplnění snu o pokračování letecké tradice zdejšího regionu.
  Tato část historie o létání na Nymbursku byla sepsána do roku 2001 a v prozatím závěrečných řádcích bude následovat období do května roku 2004. Tato doba přinesla další rozšíření letového potenciálu typy, jako Zephyr-Mini p.J. Volejníka, Zephyr-2000 p. P. Volejníka, další Mini-Max p. Caise a TL-96 Star p. Z. Němce atd. Samozřejmě, že se na zdejší ploše začala objevovat další Ul letadla nových konstrukcí a majitelů z celé naší republiky, ale občas i ze zahraničí. Často je možné zde potkat známého "bojovníka o M. Everest" a vedoucího státní reprezentace UL, čecho - američana Honzu Béma. Stále více se zde objevují kamarádi z letiště Aeroklubu Mladá Boleslav, Honza Rýdl a Jarda Jelínek. Stejně i další známí piloti se  svými stroji, např. pánové Vít z Brandýsa n. L. a Bábovka z Českého Dubu. Klub má i svojí první pilotku Ul, J. Kostrhunovou.
  Takže ruch na letišti každým rokem vrůstá a právě každoroční slet je dalším kamínkem do mozaiky setkávání právě těchto lidí, kteří byli "postiženi" tímto krásným koníčkem, ale i lidí, kteří se o toto létání zajímají. Často to jsou známí politici, herci a sportovci. V roce 2002 byl opět připraven tento slet, počasí od začátku bylo nakloněno také příznivě, ale bohužel i při těchto krásných časech dochází k tragediím a ta se bohužel nevyhnula i zdejšímu klubu. Při odletu z letiště Milovice-Mladá právě na tento slet, došlo v prostoru Vápenska ke smrtelné havárii našeho kamaráda a právě jednoho ze zakladatelů celého létání v Nymburku Jardy Volejníka. Klub v něm ztratil jednak výborného kamaráda, ale i poradce a učitele létání a všeho co se týká sportovního létání. Členové MINIWING klubu se následně rozhodli od roku 2003 pořádáním každoročního sletu spojit se vzpomínkou právě na jeho osobu.
  Ale činnost klubu pokračovala dále, mnozí členové navštěvují různé slety po naší vlasti, ale i někteří se vypravili za hranice, jako bratři Práškové, kteří navštívili se svým Zephyrem známou evropskou výstavu sportovních letadel ve Friedrichshafenu.
 Tam samozřejmě vystavuje každým rokem i své výrobky p. Petr Volejník (f. ATEC Libice n. Cidlinou), člen našeho klubu.
  Dalším mezníkem v historii letiště Nymburk a MINIWING klubu je příjmutí nových členů do kolektivu a následné plánování další činnosti s ohledem na majetkové a pozemkové poměry právě prostoru letiště. Po zvážení všech možností a skutečností byl v roce 2003 založen AEROKLUB Nymburk, kam přicházejí další noví členové a řada členů MINIWING klubu se zároveň stává souběžně i členy nového sdružení. V současné době jsou zpracovány plány na rozšíření letiště, kde by měla vzniknout celá řada nových objektů, jednak hangárování, ale i doplňkového zázemí a budov. Celá tato koncepce byla konzultována s MÚ Nymburk, který jí zahrnul i do územního plánu pro region Nymburka a tak všichni, kteří se pohybujeme
na letišti v Nymburku věříme, že i další léta přinesou jen dobré pro našeho "koně" a že tradice polabského létání bude dále pokračovat.

  Závěrem bych chtěl obzvláště poděkovat p. Oldřichu Syrovému za poskytnuté materiály, fotografie a vzpomínky, bez kterých by historie létání na Nymbursku pravděpodobně zanikla a též poděkovat všem členům MINIWING klubu a AEROKLUBU Nymburk za dosavadní činnost v oblasti sportovního létání.



Jiří Matoušek
předseda MINIWING klubu Nymburk